trinidad

Po mntazas jsme se presunuli do mestacka trinidad, o kterym se traduje, ze to je neco jako cesky krumlov... chudak krumlov. vubec vsechno, z ceho tady jsou paf mi prijde pekny, ale vubec ne nejaky uzasny. trinidad je mensi mestecko asi s 50 000 obyvatelama, je tu neuveritelnej pocet ruznejch nahanecu a otrapu. uz kdyz jsem prijeli busem, tak tam byli vyskladany a cekali na turisty, aby je zacali lakat k sobe domu. nas pesvedcila jedna postrasi babka, ktera nam dala nejlepsi cenu. vecer sme si vysli do restaurace, kde jsem si dal uzasny krevetky a mistni pivecko buccanero. U vecere jsem otevreli lonely plant a udeali si planb na dalsi dni... ne uplne dobrej, jak se pozdeji ukazalo.

1.den-
vzbudili jsme se, dali u babky snidani a jeli na nadrazi, kde nas mel vlacek za 3 dolary dovezt do "malebneho udoli plneho plantazi na cukrovou trtinu bla bla bla bla"... vlacek stal dolaru 10 a jel tam oproti 1hodine hodiny 2,5. takova smradlava mala svine, ktera pravdepodobne jela na vyjetej motorovej olej a pneumatiky od traktoru(odvozuju od toho neuveritelnyho koure linouciho se z kominu). Porad se zastovoval...no proste voser. dojeli jsme na zastavku...a tam nebylo nic. jeden dum(byvala vila cukrovejch mocipanu) a vez, na kterou sme za dolar vylezli. legendarni vojeb. meli sme to hotovy za 10 minut a pak tam hodnu cekali na ten vlak, kterej nas opet odveze domu
2.den
Pujcili jsme si skutr a rozhodli se vyrazit do hor k vodopadum. skutry pujcoval clovek, kteryho jsem si zaskatulkoval jako dona pedra-knir,bricho,deravej usmev (a doma urcite tak 4 kila kokainu;). Vsechno mi vysvetlil, akorat jsme nemeli moc penez, tak jsme jeli do banky. vypnul sem motor, vybereme penize a frcime....ne. neslo to nastartovat, morim se s tim asi 10 minut, uplne zoufalej, pomahaj mi 3 lidi a porad nic. pak jeden sjede pro toho dona pedra a ten mi ukaze, ze jsem nezmacknul nakej cudlik... tak vyrazime, natankujeme plnou. je asi 800 stupnu ve stinu, ja bez kremu ke konci dne celkem zaplacu. v pruvodci bylo, ze to je celkem do kopce, ale ne ze se to rovna temer vystupu na anapurnu. skutrik nepatril k nejsilnejsim kubaturam, takze kazdej druhej ostrejsi kopec musela monika, pripadne i ja slezt, abychom se vubec vydrapali nahoru. nakonec jsme dojeli na misto urceni, zaplatili dalsi nekrestanskej poplatek pro lokalni vydriduchy a vyrazili na cestu dolu k vodopadum. cesta byla dost krusna- 1,5h dzungli po sutrech,korenech. kdyz jsme dosli do cile byli sme uplne hotovi, oboum se nam klepali nohy a predstava cesty zept v nas vzbuzovala panickou hruzu. voda byla prijemne studena, ale opet to nebylo nic uzasnyho...
cesta nahoru trvala hodiny 2, temer bez vody. jako bonus jsme spatrili 4 hady. ja z nich zas tak moc posranej nejsem, ale monika je nenavidi. a kdyz se jeden takovej macek valel pres cestu, tak jsem ucitil nehty v pazi a vykriknuti"aaaaaaa, deleeeeeej" dalsi 2 jsme ji v zajmu jejiho dusevniho a fyzickeho zdravi zatajil. nahore jsme si dali neco k piti a asi pul hodiny jen tak sedeli, ja jsem vypadal, ze jsem prave vylezl z vody. delaly se mi kapk potu i na kapkach potu a jediny nespoceny misto byly asi ocni bulvy.
cesta zpet domu byla vicemene porad z kopce, cimz se vyresil problem s benizenem, ktery nam kapku dochazel.
3.den
jsme se rozhodli stravit po kubansku-zevlovanim. opet jsme si pujcili skutr a jeli na plaz, ktera byla asi 15 km od trinidadu, hezoucky jsem se tam spalil a z jidy na skutru si spalil podkoleni jamky O_0?

cesta zpatky do havany,odkud nam letelo letadlo do guatemaly byla trochu narocnejsi.
autobus prijel na cas,bagaz sla dolu a my nahoru. jeden schod,druhej schod a desna bomba pres cumak. smrdelo to tam, jako kdyby nekdo machal ponozky cely divize specialnich jednotek SWAT po tydennim vycviku v kocicich chcankach a pak je rozvesil po buse a kdyz uz se mu zdalo, ze to smrdi moc, tak to prelil asi hektolitrem chlornyho roztoku...uzasny. nejuzasnejsi bylo, ze cesta trvala asi 6hodin. na noc jsme jeli opet k malirovi luisovi a rano vstavali asi v 5, abychom stihli letadlo...ukazalo se, ze casu budeme mit vic nez dost.

Na letisti jsme zamerili okamzite odletovou tabuli a....KURVAAAAAAAAA! let do guatemaly zrusenej. temer nervovy zhrouceni, nedaleko od infarktu a velice blizko k tomu, abych nekoho zabil. sel jsem k "supervisor" od cuban air, co ze se to teda deje. on rikal, ze let byl zrusen uz pred 2 mesicema, ze nam meli dat vedet. nam rozhodne teda nedali. ted uz litaj jen v soboty." takze musime cekat az do soboty?" ptam se ja. "ano" odpovida on. (ve svych predstavach vytahuju bambitku a vysilam salvu do jeho kubansky hlavy). nadech, vydech. neda se delat neco jineho? no muzu vam zabookovat let na dnesek vecer v 6 pres panamu, ale bude stat 390 dolaru. gratulacne. to nejde. zavolam vedouciho...pobihame s nim spolecne po hale. nakonec ho sezenbeme, vysvetlime situaci a on nam zarezervuje let pres panamu, ale pouze za 50 dolaru. ok, ale stejne cekame asi 13hodin na havanskym letisti, kde je uplny hovno a pomerne vedro....

let do panamy byl celkem vzruso, hazelo to jako svina, delal jsem jakoze se nic nedeje, protoze monika ma fobii z hadu a litani a kdybych zacal panikarit, tak monika klidne vyskoci z okna... pak se to uklidnilo, v panama city jsme byli asi 40 minut a pak dalsim letadylkem do guatemala city... z guatemala city taxikem do antigua, kde budu asi dalsich 5 dni na konferenci CISV a pak cestovni za mayskejma kultuuuuuurama...

adios