konec

Z mestecka flores jsme se presunuli do dalsi prdele, ktera se jmenuje rio dulce. Stoji pri usti reky stejneho jmena a neni vubec nicim zajimavy. Snad jen tim, ze slouzi jako prestupni misto na lod, ktera vas zaveze do livingstonu, coz je misto na pobrezi karibiku, ktery je vyznamny svoji hudebni(karibsko-kreolskou) scenou a tim, ze je to pristav, ze kteryho se vozej drogy do evropy a usa a meli jsme tam mit sraz s ruznejma lidma ze CISV...

Kdyz jsme dorazili do rio dulce, tak sme zjistili, ze prevoz do livingstonu a zpet by nas vysel na cca 30 dolaru, coz se nam zdalo docela dost na tech par hodin, ktery bychom tam stravili a rozhodli se prespat v rio dulce a druhy den vyrazit zpet do antiguy. otevreli jsme pruvodce, zalistovali...voila-casa perico-slusna knihovnicka na vymenu,mlada pratelska atmosfera etc etc etc... vtip je v tom, ze vetsina ubytovani je na jezeru, tzn, ze musite jit do jednoho baru (bruno´s) a zavolat vysilackou do jednoho z nich. za par minut prijel typecek s lodickou, my do ni naskakali a odfrceli jsme smerem hostel. sedel jsem na zadi a on to celkem osolil, takze se zvedla spicka a ja moc nevidel, kam jedeme-mangrovy,dzungle,mangrovy. rikal jsem si jestli nahodou nechce zastavit, protoze jinak to asi narveme do tech stromu...ukazalo se, ze tam je mala dira, kterou kormidelnik zkusene projel a poa par minutach vravorani kanalkama jsme dorazili na misto.

Chyse udelana ze dreva, strecha pokryta palmovym listim, par stolecku a zidlicek, naky chatky rozesety mezi mangrovovym porostem spojenym drevenym chodnickem osvetlenym svickama a  pritloustlej svycar za barem a vidina neuveritlene nudnyho vecera. nas "pokoj" byly tri postele nad barem, kazda postel byla vybavena vlastni moskytierou a jinak nic vic. rozhodli jsme se jet zpatky a koupit si naky drinky na vecer. ve meste nas porad otravovali nahaneci, kteri chteli, aychom jeli na vylet do livingstonu nebo nekam jinam... jedina solidni zabava v okoli byla pevnost, na kterou jsme chteli jet busem za par penez. jeden z nahanecu mi rikal, ze mi udela skvelou cenu, tour kolem etc etc... kolik teda to bude stat? ze ses to ty amigo, tak pro tebe za 175 quetzalu (cca 450kc)...rikam, ze urcite ne a kde stoji bus, kterej nas tam zaveze? on mi to neprozretelne prozradil a pak se zhrozil, protoze si uvedomil, ze cena autobusu je asi 5 quetzalu. a to ta cena sla hnedka dolu... ze 175 na 40.¨(p.s. monika si prave malem nastrikala panthenol na spaleniny od slunicka do podpazi). kdyz jsme dorazili na misto, tak sme byli radi, ze jsme platili jen tech 40, protoze pevnustka vypadala jen jako lepsi ozdoba na golfovym hristi, tak pidi midi malej shit, ze to proste nemohlo vystrasit ani jednoho pirata...

po navratu jsme si koupili rum a kolu, paul to chtel vylepsit limetkou, tak si ji sel koupit k jedny maysky slecne. ta mu je nedala a zacala je loupat (???) byli jsme tim pomerne zaujeti, takze sme ji nechali delat jeji praci. oloupala limetu, rozkrojila a...hodila tam asi pul kilo soli a s bezzubym usmevem nam to predala. koukali jsme na to jako puci neveda co s tim. pak jsme si opatrne lizli a ihned zahodili, protoze se to proste nedalo. zavolali jsme si lodicku a po prijezdu si objednali veceri (pizza svedsky stoly). mezitim jsme popijeli,hrali cernyho petra a kecali s ostatnima cestovatelema. nejvetsi sranda vecera byla prichystana az nakonec, kdyz jsme sli spat-moskytiera. pripadal jssme si jak ve vezenni, lezlo mi to do pusy, vecne sem se do toho zamotaval rukama i nohama, melo to diry (porad mam na koleni kousanec velikosti golfovyho micku). pri jednom z mych pokusu se vymotat ze site, jsme si skopnul krosnu, na ktery jsme mel vyskladany veci a jenom jsme slysel, jak neco susti po strese a pak jen duty naraz. premyslel jsme, co by to tak mohlo byt a pak jsme si ot uvedomil.bryle! utek dolu s mobilem v ruce jako moji baterkou... po 5 minutach jsem je nasel, jak se zastavili o jeden ze spalku, na ktere se privazujou lode...jeste asi tak 2cm a spadly by do vody...uff. zbytek noci probihal v pohode, krome toho, ze jsme se potil, i kdyz jsme jen dychal a lezel.

2.den rano jsme vstali a sedli na bus, kde jsme shledli krizovatku smrti 3, anakondu 3 (s davidem hasselhoffem,NICE!) a jeste nakou blbost a dorazili do guatemala city, kde prestoupili a dojeli do antiguy do naseho stareho znameho hostelu OX. home sweet home...

dekuji pratele a kamaradi a rodino za sledovani, snad jsme vas nenudil...

uvidime se v praze

H.

tikal

meli jsme zarezervovanej spoj do tikalu, coz je narodni park asi hodinu jizdy od mestecka, kde bydlime. nas hostel je btw moc peknej-jmenuje se los amigos a zalozili ho holadani pred par lety a ma moc pratelskou atmosferu, levny vege jidlo, houpaci site etc http://www.amigoshostel.com/
objednali jsme si listky na 6 rano, abychom to vsechno stihli, protoze park ma asi 60 km ctverecnich, odkryty ruiny jsou sice na mensi casti, ale stejne je to porad dost rozlehly. dalsi kamaradi ze cisv meli dorazit kolem 5 rano, takze by se vsechno stihalo. jenze dorazili v 6, takze bus jsme nestihli a museli cekat hodinu na dalsi. aby toho nebylo malo, tak ridic cestou tam prorazil gumu od auta a museli sme heverovat, prekvapive to zabralo malo casu a za par desitek minut od vymeny jsme tam byli. zaplatili jsme mastnej poplatek(cca 20dolaru) a sli a sli a sli... prvni ruiny byly k videni asi az za 2km od vstupu do parku, takze to by vam mohlo pomoct si predstavit rozlehlost parku. v dobach nejvesti slavy (200-900 n.l) se odhaduje, ze v nem zilo mezi 100 000-200 000 obyvateli. Cela oblast je chranena unesco a jsou to nejvetsi zname mayske ruiny. Koncept parku se mi dost libil, protoze to nebylo umele udelane, ale vicemene mu nechali prirodni raz-vsechno to je v dzungli a jediny, co zde pripomina civilizaci jsou asi 3 zachody a 2 obcerstveni, ktery byly nezbytny, protoze prumerna teplota se pohybuje kolem 30 stupnu a vlhkost vzduchu nekde kolem 200%-proste sileny. pokud clovek prijde brzo, coz se nam nepovedlo, tak muze videt probouzejici se zvirenu. my, i kdyz opozdilci, jsme videli nespocet opic, houpajici se z vetve na vetev, neco, co vypadalo jako pav, pak kombinaci pava a tukana a nespocet hmyzich zmetku, ktery z nas chteli vysat krev...
staveb, ktery jsme videli bylo dost..kvalitativne od opravdu kolosalnich az po par sutru, ktery vyhrabali nekde u cesty. nejimpozantnejsi byl asi chram jaguara na hlavnim namesti. meril asi 60m na vysku a vedly na nej silene strmy schody z boku pyramidy, protoze nikdo nechce, aby lidi chodili po kamenech kvuli moznymu poniceni(a taky kvuli tomu, ze par lidi spadlo a zabilo se) nemec paul vtipne poznamenal, ze za takovyhle zabezpeceni by sel v nemecku nekdo sedet na hooooodne dlouho. v prubehu parkrat sprchlo, takze kdyz jsme pak nasedli do busu, vsichni jsme vypadali moc pkne-spoceny, mokry,utahany,hladovy. proste skvelej vylet. zitra presun ke karibiku (na tech cca 30km pobrezi,ktery guatemala ma u karibiku)

brum brum

trhli sme se s monikou a odjeli napred do cobanu. Jeli jsme nejdriv dodavkou, ktera nas vyhodila v guatemala city na nadrazi a ridic nam koupil listek na autobus.dorazili jsme kolem 3 do hostelu a nevedeli coby. pruvodce nam taky moc neporadil, tak jsme se sli projit kolem. coban je mesto priblizne uprostred guatemaly a neni tam vubec nic...lautr nic. namesti hyzdi jakasi socialisticka zhuverilost,ktera se hodi spis na kubu nez sem. vicemene cely mesto bylo jedno velky trziste, ale pokud jste prosli 10m stanku, tak to stacilo, protoze pak se vsechno zacalo opakovat. prvni den jsme prezili a premysleli nad tim, co budeme delat den nasledujici predtim, nez dorazi nemec a danka. rozhodli jsme se jet k vodopadu. opet jeden z tech povedenejsich (ehm ehm) vyletu. bylo po desti, takze pruzracna voda (pruvodce rika) mela spis bahnity nadech nez cokoliv jinyho. celou tuhle srandu jsme meli za cca 30minut hotovou a vydali se na cestu domu. to obnaselo si mavnout na projizdejici busy. monika se sla zeptat do malinkatyho obchudku u cesty, jestli tady busy(spis dodavky) stavej pravidelne nebo ne. kdyz otevrela dvere, tak tam nikdo nebyl, jen sympaticky se valejici se had na podlaze... coz vedlo k nadavkam na mitni faunu a k tomu,jak moc se tesi do danska, kde zadny hadi nejsou.po prijezdu do hostelu, jsme byli pomerne prekvapeni pritomnosti 2 dalsich turistu v nasem pokoji, kam mel dorazit nemec a danka. sel jsem se zeptat na recepci, kde nam rekli, ze to asi spletli etc etc a zavolali nam do velejsiho hostelu, kde meli nastesti volno. tam posleze dorazili nasi spolucestovatele a vyrazili jsme na veceri. skoncili jsme smutne v pollo campero, coz je lokalni fast food, kde maj nejlevnjsi jidlo, kvalitativne prumerny.

nasledujici den jsme meli koupenej trip na semuc champey, coz jsou jezirka vytvoreny na vapencovym "moste", pod kterym tece reka. bylo to krasny, voda uplne pruzracna, po ranu malo turistu. jezirka byly situovany uprostred dzungle, samozrejme ze to bylo turisticky misto, ale to nic nemenilo na tom, ze to bylo fakt moc pekny. skakali jsme z jezirka do jezirka a na konci jsme slanili do jeskyne, ktera se tahne pod vsema tema jezirkama. zakoncil jsem to skokem ze skaly a pak jsme se vyhrabali zase uplne nahoru. 2. cast vyletu byly jeskyne, ktery uz zas tak zajimavy nebyly. proste jeskyne-stalagnity,stalagnaty etc+netopyri hovna+neuveritlene prilnavy bahno. po tyhlety krasny tecce jsme opet nasedli do dodavky a odfrceli do centra sveta-coban(such a shithole). koupili si listky na pristi den do floresu...

cesta byla silena,protoze ridic byl totalni kreten, kterej predjizdel do kopce, z kopce, do zatacky...uplne, jak se mu chtelo. taky se strhla brutalni bourka, doslova padaly trakare... a nebyly to ty stejny trakare, ktery padaj u nas ;) bylo to jako, kdyz vezmete kybl vody a otocite ho vzhuru nohama, sterace nestihaly ani na nejvysi rychlost. ale bylo zajimavy citit (doopravdy citit)ten prechod. ted uz jsme v opravdovy dzungli. projizdeli jsme silnici, ktera byla z obou stran obklopena stromy a clovek mohl citit tu vlhkost zeminy, roztodivny zvuky vychazejici ze zeleny steny podel silnice a komary.... ale sileny kvanta komaru, jsme z toho uplne smutnej panda, jak me tady porad vodobavaj. jeste ke vsemu jsme v malaricky oblasti, coz je opravdu legendarni.

zitra jedeme do tikalu-maysky ruiny a pote se pozvolna presuneme do do rio dulce/livingstonu...

na zaver bych si dovolil nadhodit par recnickych otazek:
1) proc je v kazdy vesnici asi miliarda pricnejch prahu? probihaj tady naky zavody v tom, jak vic otravit ridice pripadne lidi v autobuse, mam z toho neustalyho skakani pater namaderu

2)proc mistni maji takovou zalibu ve zletych zubech pripadne jen "zlatych nalepkach" na zuby? nas ridic mel napr. na zubech hvezdicku,diamant a neco jako kosoctverec. druhej ridic mel pro jistotu celou hubu ze zlata

3)proc nam nikdo nerekl, ze nas hostel ve floresu ma krivou podlahu a stoji hned vedle diskoteky

4)proc kazdej ze ridicu jezdi jak totalni bezmozek, idealni mista pro predjizdeni-2autobusy za sebou jedouci do kopce a ridic nevidi na horizont/zatacka do ktery neni videt a predjizdeni pres dvojitou plnou

fotky

nejdou mi nahrat, takze az v praze

when you see it, you will shit brix

UUUUUUUUUUUZASNY. proste uzasny. slovy se to ani neda popsat, ale pokusim se to aspon trochu priblizit.

u hostelu jsme nasedli do auta/dodavky, ktera nas odvezla pod sopku, ktera je vzdalena asi 45km a nese jmeno Pacaya. Zde jsme si od mistnich deticek nakoupili hole, protoze nas pruvodce(a majitel hostelu v jedne osobe) victor rikal, ze je budeme potrebovat. Vyrazili jsme na cestu, ktera trvala asi 2 hodiny, nic  zajimavyho se nestalo, akorat izraelka, ktera sla s nama(taky CISV) mela pred par dny potize s dychanim resp. plicema a asi po 5 minutach rekla, ze to nezvlada, tak si zaplatila koncika, ktery ji vyvezl nahoru na horu. Zde jsme na jedny slepy ceste rozbili stany, oblikli se, protoze pomerne dost foukalo a ochladilo se a lehce pred zapadem slunce jsme vysli smer vrchol. Izraelka slapala statecne lecne neuspesne, nebot se asi po 20 minutach obratila s jednim z pruvodcu smer tabor. Zbytek slapal dal a neustale se zastavoval nad krasnym zapadem slunce, jeden holandan stavel kazdejch 5 minut a zacinal byt celkem otravnej. pak slunce zapdalo a seserilo se a konecne jsme mohli ve slusnym tempu klusat nahoru. Po chvili to zacalo byt celkem obtizny, protoze tam nebyla uplne dobra stezka a podlozi nepatrilo k nejpevnejsim. vysledek byl takovej, ze to bylo jako slapat v hlubokym snehu a po 20 minutach mi prislo, ze mam vic sterku a kameni v botech nez je okolo... uz od zacatku byla videt nacervenala zare nad vrcholem, mel jsem pocit jako ze stoupam do pekla. Kdyz jsme konecne vysli na vrchol, tak... tak to bylo neuveritelny. oteplilo se z kroku na krok asi o 20 stupnu, foukal tam vitr okolo 90km/h, prach a popel ozareny svetlem z lavy, ktera vyverala z diry na odlehlejsi casti vulkanu. pacaya je sopka nova, porad aktivni, tzn, ze se porad tvori. Bylo o neuveritelny tam stat asi 3m od neuveritelne zhavy hmoty, ktera pulzovala, kroutila se, salala, pohlcovala novy kameny... kdyz na chvili prestal foukat vitr a my zustali potichu, bylo slyset, jak kameny praskaji pod naporem tyhle zhavy deky. Clovek si pripadal v tu chvili tak miniaturni bezvyznamny nic, kdyz byl svedkem toho co priroda dokaze. stal jsme tam v uzasu na kameni(zkamenely lave) a jen koukal. po chvili zacalo tect vic lavy, ktera se prehoupla pres okraj koryta a vytvorila koryto uplne novy. i naas pruvodce z toho byl u vytrzeni, rikal, ze vetsinou tam je par zhavych mist, ale urcite ne cela reka. misto planovanych 20 minut jsme tam zustali celoou hodinu. cesta zpatky byla taky vesela, protoze ne vsichni meli svitilny(treba ja) a byla videt totalni tuzka, sraz byl silene prikrej a pokud to clovek trochu rozjel, tak to bylo, jak lyzovani v prasanu... jenm s tim rozdilem, ze kdyz clovek upad, tak to celkem bolelo(ja asi 3x zada).

po navratu do kempu, nam "predvoj" s izraelkou a pruvodkyni, ktery byl v kempu driv, ze nam zmizeli 2 vina, ktery byly nakoupeny k veceri. my o vlku a vlk za dvermi, vlk v tomto pripade byl strazce parku, kterej prisel nadranej, jak zakon kaze. to by nebyl, zas takovej problem, jenze na zadech si nesl pomerne nebezpecne vypadajici brokovnici. Pruvodce victor ho obvnil z toho, ze nam ukrad ty vina. chvili se tam hadali, my ho premlouvali, at do nej moc nereje, kdyz ma tu flintu na zadech. strazce s bambitkou to po chvili vzdal a sel se vyspat k sobe do boudicky. sli jsme spat celkem brzo a taky celkem brzo(v 6 30) vstavali. naskytla se nam uzasnej vyhled az k oceanu. cesta zpatky byla bezproblemova a zbytek dne jsme stravili vymyslenim planu kam dal, coz se ukazalo jako temer nadlidsky ukol. spanel max, se rozhadal temer se vsema, jen me nasral asi 3x, monika ho nemuze asi vystat, takze jsme se rozhodli, ze se odpojime. nastesti se k nam pripoji nemec paul a danka pozitri.

plan cesty je: antigua-coban(semuc champey, jeskyne)-tikal(pyramidy)-rio dulce/livingstone(kolonialni atmosfera)-rio hondo(aqua park, jupi ;)-antigua-guatemala city-havana-londyn-praha(24.8)

pokud byste me pratele pozvali do nejakeho restauracniho zarizeni na dny 25/26, tak bych se asi moc nezlobil ;)

ztratil jsme (spise nemuzu najit) nabijecku k fotaku, takze jsem  si za krvavy penize koupil novou, ktera pasuje jen do americky/guatemalsky zasuvky, takze pokud jsme ji opravdu ztratil, tak si doma koupim jeste jednu... huraaaaa, jsem to ale sikovny chlapik.

predsopkove

tak predevcirem jsme byli na canopy tour/zip lining... znamena to, ze mezi 2 udolima jsou natazeny lana a vy mate sedak, karabinu a naky uvazy. seficek z firmy, ktera to zajistuje vas do toho zahakne a vy frcite. nejdelsi lano, ktery jsem jel melo asi 400m a trvalo to pres 40 vterin. natacel jsem naky videa, tak  to uvidite. uzasny bylo, ze to jelo celkem vysoko a meli jsme vyhled na cely jezero a hory okolo. vsude po jezere se cestuje lodickou pripadne speedboatem, ceny jsou rozumny, jizda muze byt klidna nebo divoka. napr, kdyz jsme jeli na canopy, tak trochu foukalo a byly docela vlny, takze moje pater od sezeni na tvrdym sedatku celkem trpela od tech narazu... pripadal jsem si trochu mensi, kdyz jsem vystoupil z lodi. 

Meli jsme trochu honicku se dostat zpatky, protoze lod z mesta, kde jsem spali do mesta, kde jsme meli auto odjizdela asi 5 minut po nasem prijezdu,  bhzl z jinyho pristaviste. vsechno nakonec dopadlo dobre po trochu adrenalinovy jizde v tuk-tuku. zustaali bychom u jezera dyl, ale chteli jsme se vratit na zaverecnou party cely konference, ktera byla pojata ve velkym stylu... ja jsem si ji jeste trochu vylepsil tim, ze jsem nasel spoustu listecku, ktery jsme mohl vymenit za drinky, zadarmo samozrejme. Coz tomu dodalo slusny grady, nektery lidi to samozrejme prepiskli, takze skoncili v nehhezkym stavu na zachode/v zahrade/v posteli (sami/s nekym). Monika navaazala vrele cesko-nemecke vztahy a trvalo mi plus par dalsim lidem z hostelu ji odtahnout... krasne sem se vyspinkal a hned po probuzeni jsem dostal nakej impulz energie a oblik si kalhoty a vybehnul ven si dat snidani... kdyz sem si objednal, tak sem zjistil, ze nemam boty ani penize, probehlo dost krkolomny vysvetlovani ve spanelstine a anglictine. ach ten alkohol... :D cely ten den probihal prazvlastne, vsichni byli unaveny, takze jsme jen tak zevlovali.

a dneska, dneska jdeme na vulkan, odchazime asi za 40 minut. mame v planu vystup, rozbiti stanu, zapad a vychod slunce plus pozorovani lavy, pak se vratim zpattky do antiguy a pojedeme pravdepodobne nocnim busem do tikalu-maysky ruiny.

pokonferencne

diky za feedback, ale nebudte tak upejpavi a piste dal...
Monika se domluvila se svym guatemalskym kamaradem sebastianem ze cisv, ze nas vezme k jezeru atitlan, ale predtim ze pojedeme do guatemala city k nemu domu, pujdeme na nakou party a v sobotu rano vyrazime. vyjeli jsme z antigua v klasickym americkym bouraku-delka 5m+, spotreba asi 50 litru na 100 km a kdyz se na to slaplo, tak sem mel pocit, ze se oddeli podvozek od zbytku auta. jeli jsme to asi 3h protoze do guatemala city sme dorazili presne (gratulacne) na dopravni spicku. o to vetsi prekvapko nastalo, kdyz sme dorazili k nemu domu. je tady celkem beznou veci, ze lepsi rodiny maji domy v ohranicenejch arealech s ochrankou etc... proste kvuli bezpecnosti. jenze ten jejich domek byl asi ten nejvetsi ve kterym sem doposavad byl, mozna i pan vsemocny Bakala by zaplakal. jen obyvak byl velikej jak nase 2 patra dohromady, pokoju nespocet,koupelny 4 nebo 5, party house oddelenej od hlavniho domu, kterej byl velikej jak 1,5x nas dum na pakraci, tam sme spali-2 plazmy, kulecnik, zvuk jak v kine na andelu. a pak samozrejme vlastni asi 10 dalsich domu po cely guatemale...jednim z nasich postrehu bylo, ze kolonialni/conquistadorska nadvlada prece jen jeste prevlada, protoze ti nejbohatsi vypadaj jak spanele a vsichni mayove jsou vicemene chudi jak kostelni mys.
po decentni vecri, kterou nam pripravala jedna z domaciho personalu jsem se vydali na party... vzhledem k neexistenci ci spis nebezpecnosti MHD se jezdi autem, tzn i z party autem. nejdriv jsme jeli k nekomu na narozeniny, kde to bylo fakt peklo-party ala mexiko, slecna ktera slavila, vypadala tak, ze sem mel chut se ji zeptat, kolik bere na hodinu a kam pujdem... nastesti jsme tam byli jen kratce. vtipny bylo, ze tam byl sebastianuv kamarad, kterej porad monice nutil naky piti a porad mluvil o tom, jak by se s ni rad vyspal etc...nikdo nevedel, ze monika rozumi, ona mu nic nerekla, ale ja jsem se celkem bavil. pak jsem se presunuli jinam a hned odjeli do jednoho klubu. nic moc, takovy karlovky. vtipny bylo, ze se tam nachazela zlata mladez, o ktery si nase zlata mladez muze nechat jenom zdat... byl to takovej serial O.C. na zivo. V 1 rano jsme to zabalili, sebastian nas v aute nezabil a rano jsme vyrazili s jeho kamaradama smer atitlan... jsme v mestecku san pedro, coz je mistni party plac, o kterym se traduje, ze se tady da sehnat uplne vsechno... potvrdilo se to asi 3minuty po prijezdu, kdy se me tri lidi zeptali jestli nechci maysky naramky,jidlo a jen tak mzi reci tam vsunuli slovo kokain. zlakat jsem se nenechali a vyrazili lodkou do vesnicky san marcos, ktera je uplne minipidi a dokazu si predstavit tam stravit nakej ten cas jen cumenim do blba, valenim se v houpaci siti na brehu jezera,popijenim a dalsima buhu(ne)libym vecma... dostali jsme tam tip na utesy, ze kterych se da skakat... zasli jsme tam a slusne poskakli. nejdriv na rozcvicku 5m skalku a pak jednu, u ktery bylo na sutru napsano love your fear, coz bylo celkem priznacny... skala mela metru asi 15 a byl tocelkem slusnej let...

zitra jedemena canopy tour, coz je neco jako lanovka mezi 2 udolima, ktera ma asi 350m, sednete si do uvazu, zahaknete karabinu a frcite. a pak konecne ta sopka.

tak se mejte a pana kachnu prosim, at mi napise jmeno jeho blogu,danke